Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 16.02.2015 14:19:35

Moto výlety

V-Strom Rally

1.V-Strom Rally Vysočina 09

Jsou to asi dva měsíce, co se zrodil nápad uspořádat orientačně zábavné poježdění pro ty naše Stromky do V a ejhle je pondělí 22.6. a 1. V-Strom Rally je minulostí. Jaká tedy byla? Povedla se? Vyšlo počasí a přijel vůbec někdo? Stačilo málo a teď nebylo moc o čem psát.

Páteční počasí nám všem přichystalo horké resp. mokré chvilky a dostavil se i takový neurčitý až blátivě mazlavý pocit. To po projetí polňaček s nohama u blinkrů a instalaci nápověd za jemného deštíku. To se bude klukům líbit! Jen jim to musíme servírovat po troškách, abychom je nevyplašili. Viz Kačer a Michelinky :-)))

Po testovací jízdě a tankování v Telči jsem dostal tip na restauračku Na Kocandě v Krahulčí. Slečna servírka se jala ochotně volat šéfovi, zda by nás příští den mohla dát na verandu, a tak jsme měli zajištěný gáblík na sobotní odpoledne. Toť poslední překážka k cestě za úspěchem, kterou jsme mohli ovlivnit. Počasí se do této kategorie bohužel nepočítalo, a tak třeba Zdeně s Janou nebo Lubor s Láďou prostě dorazit nemohli nebo mají motorky a ne vodní skůtry. Všichni se ale přeci jen přijeli podívat buď autem nebo v sobotu po závodě na pokec.

Cesta do Počátek na Valchu proběhla v klidu a už tu byl sympatický pan Tomandl, co má asi dobrou náladu předplacenou a už se domlouval dlabanec na večer. Někdo tady ale pořád chyběl. A už tady byli... Dan s Renčou, Milan s Luckou a Pepou, Kačer v závěsu za přecedovo smraďochem, Libor s Luckou, Marek s Pavlou to dali až z Třince, Lubor s Láďou přijeli čtyřkolákem a dorazil taky Aleš, náš nepřehlédnutelný kameraman. Náladička se po sražení stolů a výborné večeři příjemně rozehřívala, ale tu správnou jiskru tomu dal až Milan. Stálo ho to jeden zub. Teda na sekeře, když roztínal hřebík v polenu! :-) Ti zodpovědní a utahaní šli brzy spát, aby jim ráno hlava nepadala do kafe, ale zhýralci zůstali až do hluboké noci v náruči rumové panenky.

A bylo to tady. Sobota ráno. Vstávání v půl osmé a … nepršelo! Hned ta snídaně chutnala lépe. Tradá do sedel a spanilou jízdou přes Horní Cerekev do Jihlavy. Zatočili jsme k Shellce a přišla ta chvilka napětí, jestli tam vůbec někdo bude čekat. A řeknu vám byla to radost vidět ty krásné nablýskané stroje, jejich hrdé majitele a piloty v jedné osobě, stejně tak jako sličné navigátorky! Celkem 13 posádek na moto a jedna automobilová. Krátká porada před startem, dotankování a v 5ti minutových intervalech jsme začali ty nedočkavé dobrodruhy pouštět na trať. Nutno dodat, že jedna motorka vzbuzovala u závodníků jisté obavy již od minulého odpoledne, ale nakonec se vstříc dobrodružství vydali všichni. To je první a důležité ponaučení pro příště: „Motorku před příjezdem prvních závodníku důkladně umejt od marastu!“

Aleš se činil s kamerou, Martin Slowly si režíroval starty a nezbytnou agendu a parkoviště se postupně vyprazdňovalo. Sbalit foťák a hurá na Křemešník ať máme nějaké fotky z trasy. Přeceda s Míšou se mezitím utábořili u rybníčku a zřídili zde svou pouťovou střelnici. Místo růže, jste si tady ale mohli vystřílet odpisy až 1000 metrů. A to se vyplatí!

Pro ty co nebyli v sobotu ráno v Jihlavě, trochu popíšeme trať a dění na ní. Z pumpy se frčelo asi 500 metrů na druhé stanoviště, parkoviště místní ZOO. Na tabuli u vchodu bylo nutno vyluštit číslo silnice, po které se dát. Zde excelovali Kačer s Mickrákem, kteří zaparkovali přímo u ní a jali se pobíhat po okolí, kde ta zatracená tabule může být! :-))) No, musíte pochopit, že jim ve výhledu bránila jejich motorka, takže to měli o dost těžší než ostatní. Ještě že jsme dali interval 5 minut. :-)))

Větrný Jeníkov zase krapet zatopil Víťovi a Honzovi, ale jak se blížili k D1 došlo jim, že tudy cesta nevede. S rozhlednou na Křemešníku se zase každý popral po svém. Například Vašek musel držet Simču, která tam chtěla mermomocí vylézt ještě jednou, Kačer si pečlivě přepočítával schůdek po schůdku a Dan s Renčou povzbudili zadýchané plíce nikotinovým dopinkem jak dorazili dolů! :-))) Postupně přijížděli další závodníci, Hraliczek s Pálou a Felotron s Maruškou. Dorazila i jediná automobilová tříčlenná posádka Peugeotu 307 vedená pilotem Luckou a navigátorem Liborem. Lucka se bravurně poprala s nástrahami celé tratě a Trinidad si zase příjemně zasportoval. Lůco, klobouk dolů! :-)

My s Alešem jsme se za chvíli přesunuli na první enduro přejezd. U obce Sázava jsme potkali u krajnice Lafiho, jak se kochá krajinou. To už měli spolu s Kačerem a Milanem za sebou trialovou vložku směr Křemešník. Proč sjeli z tratě a vydali se do divočiny nevíme, ale asi v tom byla nějaká sázka či co...Ztráta orientace v terénu jako důvod u nich nepřipadala v úvahu.

Renča s Danem si zamilovali obec Čejkov a důkladně zmapovali všechna jají zákoutí. Snad to bylo tím, že Černov začíná taky na Č. Jak můžete vidět na fotkách, přichystal Luboš s Míšou u rybníka v Černově zkoušku bystrého oka a pevné ruky. Úspěšnost střelby kolísala zřejmě proto, že se netrefovalo do fotky organizátora. Po zdolání příjezdové bláto-cesty by se s náramnou chutí jistojistě trefil každý.

Neustále se nám ale nedařilo dostihnout na trati Pepu Leštiče s Micrákem. Dokumentace průjezdů lesem, hrachovým polem nebo hledání hnoje na hrázi rybníka by určitě stála za to. Potkali jsme jen skupinku vystrašených zemědělců, kteří si ještě dlouho budou vyprávět o železných příšerách, které z polí vyháněly zvěř a odnesly s sebou půlku úrody.

S kamerou jsme natáčeli ještě u železniční stanice, kde jsme chytli Marka s Pavlou, Osobu nebo Kačera, který ještě přes zavřené hledí huhlal něco o zabíjení a bahně. Přitom svítilo sluníčko a asfalt byl vyhřátý. Počkali jsme si tady na všechny ostatní a natočili ty triumfální příjezdy a odjezdy jemně zabahněných motocyklů. Překvapil jen Milan, který už měl vyplněnou nápovědu, která terpve měla přijít asi po 3 kilometrech. Spletl si zlacenej kříž a opsal jméno z toho v Nové Bukové. Kupodivu bylo stejné jako to v Ostrovci – František. Jen co dorazili Honza s Víťou a omrknli jízdní řád ČD, mazali jsme s kamerou na Roštejn.

V areálu hradu právě probíhali rytířské slavnosti, a tak se bylo v pauzách čekání na stromky na co koukat. Po čtyřhodinovém ježdění zde na závodníky čekalo prokrvení dolních končetin během cesty vzhůru do podkroví hradní věže. Cestu sem našli všichni celkem bezproblémů, tedy až na Kačera s Danem a Renčou, kteří oslněni vidinou vítězství přehlédli odbočku na Lovětín a hnali to přímo na Telč. No a byli i tací, kteří vyfuněli schody, ale nápovědu nenašli. Naštěstí se ukázalo, že v nouzi poznáš stromáka a tak Osoba se svou hezčí polovičkou mohli pokračovat. Tradá do Telče, kde se na Benzině nacházel cíl celé rally.

Tady jsme spáchali bleskově pamětní skupinové foto a rozjeli se do Krahulčí na zaslouženou baštu. Zde proběhlo vyhlášení výsledků a formální ukončení celé akce. I přes zablácené motorky a bolavé nohy byla nálada výborná. Snad jen na Lubora padnul trochu splín, když nedojedl svou dietní porci smažených sýrů. Veselou tečku za pohodovým dnem při závěrečném focení vítězů udělala Maruška, která velmi napřímo seznámila Pepu se svým názorem na společné focení a zadupala jeho čerstvě narostlé sebevědomí vítěze do země! .-)))

Bez ohledu na konečné pořadí si podle ohlasů všichni zúčastnění odnesli prima zážitek a novou zkušenost s akcí tohoto druhu. Je prima mít dobrý základ a na čem stavět při pořádání dalšího ročníku.

A jelikož se to neudělalo samo, ta rally, a muselo se to nějak zrežírovat, tak nutně následuje poděkování všem, kteří na tomto počinu zanechali svojí stopu. Martinu Slowlymu za bezchybné ovládnutí startovní a cílové pásky, Lubanovi s Míšou za střelecké stanoviště u rybníka a ceny pro závodníky, Pepovi za krásný pohár...který si zase odvezl :-) , Alešovi za filmování celého toho snažení, kastelánce na hradě Roštejn za instalaci nápovědy do věže, větru a dešti za spestření tratě a hlavně vám všem, kteří jste přijeli, viděli a zvítězili. Protože kdo našel cíl, ten byl vítězem na celé čáře.

 

Tedy endurům zdar a V-Stromům zvlášť!

Brzy na nějaké podobné akci ahoj. -)

 

Olda „Buben“

  

TOPlist